Nazdar HLADINKÁŘI
Zde pár mých návrhů na nastávající sezonu.
Top Rakouských 6. (jen tak, kdyby si chtěl někdo dělat fajfky:))
- Grossglockner 3798 m (Taury)
- Wildspitze 3768 m (Otztalky)
- Weisskugel 3739 m (Otztalky)
- Grossvenediger 3666 m (Taury)
- Hintere Schwarze 3624 m (Otztalky)
- Similaun 3606 m (Otztalky)
Otztálské Alpy
Similaun 3606 m. a Hintere Schwarze. 3624
Výstup na Similaun a Hintere Schwarze už plánujeme s Brzdičkou myslím třetí rok. Loni jsme místo toho, (pač to nevyšlo s ubytováním na Martin Busch hutte) dali Wildspitze. A právě kvůli tomu, že z Divočáka byli parádní výhledy, kromě Weiisskuglu i na „Simiho a Temnotu“ mě to nakoplo. Ty kopce vypadají naživo fakt parádně. Nehledě na to, že Temnota je 5 nejvyšší hora Rakouska a Simik 6ta. Pro sběratele…mít nejvyšších Rakouských 5, nebo 6 už je dobrá vizitka:)
Similaun jsem tady dal jen por úplnost, nebo lépe řečeno kdybychom měli hodně dovolené, případně kdyby se někde sešly dva svátky (pátek, pondělí) apod. Oba kopce se chodí s Martin Busch hutte. V případě víkendové akce bych upřednostni „Zadní Temný“ 🙂
Weisskugel 3739 m.
Další kopec v Otztálských Alpách, (a ten bych upřednostnil před Simikem i Temnotou, nejen proto, že je to třetí nejvyšší kopec Rakous) který mne nadchl je Weisskugel. Z Breslauer hutte i z Wildspitze je krásně vidět a působí jako dominantní, impozantní hora, na které je víc sněhu, než na o pár desítek metrů vyšším Divočákovi. Jediná, celá bílá hora v dohledném okolí. Že si řekneš: ty vole tam musím jít příště.
Bernské Alpy
O Bernské alpy jsem se začal zajímat po přednášce v Brně, kde o nich mluvil Kuba Cejpek. A po přečtení jeho článku „Dvoje velikonoce v bernské divočině“, který měl otištěný v Montaně, jsem měl jasno, kde bych rád pokořil 4000covou hranici.
Jak sám Jakub píše v Montaně .“Hledáte-li uprostřed Alp kousek ryzí samoty a čisté horské krajiny, Bernské Alpy jsou tím pravým cílem. Pravda, asiaty obsypaný Jungfraujoch tato kritéria zrovna nesplňuje, ale jinak v tomto koutě švýcarských hor najdete vše, co si duše horského milce žádá: rozlehlé ledovce, rozeklané skalní štíty a trasy, které můžete mít jen sami pro sebe.“ Anebo jinde: „Bernské Alpy jsou mou nejoblíbenější oblastí země helvetského kříže. Nedosahují sice pompéznosti Wallisu, ale syrovost a opuštěnost jim dodává neodolatelné kouzlo. Nikde jinde nenajdete tak velký výsek mapy, kde nejsou žádné silnice, vesnice a lanovky. Je tu jen led, sníh a skála.“
Takže mám v plánu dvě akce. Obě zahrnují jeden aklimatizační kopec a jeden hlavní vrchol. (Tzv. „aklimatizák a dramaťák“). V případě Finsteraarhornu se dá i aklimatizák vynechat, jelikož přístup k němu zabere celý den (trvá 7-8 hod.), a celé se to jde po ledovci už ve výšce, která se pohybuje kolem 3000cové hranice.
Přechod Bernských alp.
Výstup na (Grosse Wannenhorn 3906 m)
a Finsteraarhorn 4274 m.
Užijme si ledovce dokud ještě existují…
Ve Švýcarském regionu Berner Oberlant mezi údolím Lotschental a průsmykem Grimselpass najdeme největší souvislou oblast ledovců na celém území Alp. Mohutně rozvětvené ledovcové splazy a divoce rozervané visuté ledovce tu vyplňují údolní prostory mezi majestátními tří a čtyřtisícovými vrcholy, přičemž celkový charakter krajiny je naprosto unikátní zdaleka nejen v evropském měřítku
1. Den
Cesta autem :))… přijet někam co nejblíž cílové stanici kde se dá nocovat. Volil bych nocleh někde v zašití venku, podobně jako u Mondsee, ať ušetříme.
2. Den
Jungfraujoch – Finsteraarhornhutte, cca 7 hod.
Jungfraujoch – Konkordiahutte, cca 3:30 hod. 740 vm (hore), 140 vm (dole)
Brzy ráno, abychom stihly co nejranější spoj zubačky, přejezd do Grindelwaldu. Zubačkou Jungfraujochbahn (59 chf) až na její konečnou horní stanici v sedle Jungfraujoch. Přechod po ledovci směr Konkordiahutte. Klesáme svahem, celkem zhruba uprostřed ledovce Jungfraufirn směr jihovýchod. Technicky zcela bez problémů, jen ve strmější, zlomové části ledovce je třeba obejít několik větších trhlin. Udržujeme směr ke skalní ostruze pod vrcholem Fulbarg (3242 m) kde stojí chata Konkordiahutte. Tady svačinka případně čaj či jedno! pivko na chatě.
Konkordiahutte – Finsteraarhornhutte, cca 3:45 hod. 610 vm (hore), 420 vm (dole)
Po skalách a kovových schodech zpátky na suť morény. Pak pokračujeme zřetelnou stezkou severovýchodním směrem k ledovci Gruneggfirn. Přejdeme zhruba do jeho poloviny a stoupáme tudy až k zóně trhlin jež se obchází zprava (jižní stranou). V mělké ledovcové muldě pod vrcholem Fiescher Gabelhorn se poté stočíme opět k severovýchodu a poměrně mírnými svahy vystoupáme do sedla Grunhornlucke (3280 m) – od chaty Konkordiahutte cca 2 hod.
Ze sedla následuje sestup východním směrem na ledovec Fieschergletscher, který zhruba ve výšce 3000 m přetraverzujeme k severovýchodu kousek vlevo severovýchodně od již zdaleka viditelné chaty Finsteraarhornhutte vystoupáme suťovým svahem a skalnatým chodníkem vpravo podél umělého jištění dospějeme k chatě , která se nachází ve výšce 3048 m. Ze sedla cca 1:45 hod.
Zde ještě dvě technické poznámky:
Ohledně cen. Slyšel jsem z více zdrojů „Švýcarsko nechutně drahé“. Toto není až tak úplně pravda. Pro srovnání: Breslauer hutte (Wildspitze Rakousko) nocleh 25e, polopenze 46e,. Finsteraarhorn hutte (Finsteraarhorn Švýcarsko noclech24 chf, polopenze 60 chf,…takže ano dražší, ale ne až tak.
Druhá poznámka je ohledně korona situace. Je dost pravděpodobné, že nás tam nepustí…z dnešního hlediska jsem v tomto spíš skeptik. Uvidíme, mohlo by vyjít alespoň to Rakousko (Weisskugel).
3. Den
Grosse Wannenhorn 3906 m (Aklimatizák)
Tento vrchol se dá vynechat, protože jako aklimatizace podle mě dobře poslouží i cesta po ledovcích k chatě Finsteraarhorn. Pro úplnost je zde. Vypadá jako pěkný celo-ledový výstup. Je z něho ideální výhled na největší ledovec Alp.
Sestoupíme na ledovec Fischergletscher. V jižním směru ho přejdeme na protější stranu. Pokračujeme jihovýchodním směrem k severovýchodnímu úbočí Gross Wannenhornu. Mírně k úpatí skalnatého hřebene, který odděluje strmou severní stěnu od mírnějšího severovýchodního úbočí. Mezi tímto skalnatým hřebenem a hřebenem Triftgrat stoupá naše cesta ledovcovou kotlinou, jejíž profil skutečně připomíná vanu odtud Wannenhorn. Wanne – vana (weist du). Držíme se převážně uprostřed kotliny v ose ledovce. Výše pak podle momentálních podmínek -trhliny. Nahoře ledovcové úbočí postupně přechází do výrazného firnového hřbetu, který se stáčí k západu a bez větších problémů nás přivede až na vrchol.
4. Den
REST :))
5. Den
Finsteraarhorn 4274 m. (Dramaťák)
Od chaty sledujeme vyšlapanou stezku (značení) nejprve sutí později po lehkých skalách SSV směrem, a ve výšce cca3300 m vstoupíme na ledovec. Po něm se držíme k severu, později více k severozápadu do místa (3616 m), které umožňuje nejlehčí přechod výrazného jihozápadního žebra, které spadá z vrcholu Finsteraarhorn celým úbočím až dolů k ledovci Fieschergletscher, tady někde prvovýstupci snídali (proto název „frustuckplatz) a dodnes jde o strategicky vhodnou lokalitu k odpočinku. Na druhé straně žebra stoupáme již strmějším ledovcem (pozor na trhliny!) k severovýchodu, až do sedla Hugisattel (4088 m). přímo ze sedla se poté (vpravo) nastupuje na vrcholový severozápadní hřeben s úvodní strmou skalní pasáží za II. Přes další výšvihy (I-II) postupujeme pak hřebenem až na nejvyšší bod. Za příznivých podmínek( nosný firn) lze některé prudší partie obejít zprava (západním úbočím), přímo v těsné blízkosti hřebene jsou však mnohem lepší možnosti jištění. Sestup po trase výstupu.
6. Den
Finsterarrhorn hutte – Oberaarjochhutte
Zde máme dvě možnosti, podle aktuálních podmínek. Nejde už o žádné výstupy, jen přechod po ledovcích. Osobně bych zvolil delší ( o hodku), ale jistější variantu přes Rotloh.
Varianta a) přes sedlo gemschlicke 4:15 hod. 530 vm (hore), 320 vm (dole)
Tato varianta přechodu z chaty Finsteraarhorn hutte je sice nejkratší, doporučit ji lze však pouze zad dobrých sněhových podmínek (dostatečně pevný, nosný firn bez nebezpečí ledových ploten). Výstup do sedla 150m dlouhým kuloárem je totiž opravdu strmý a při současném postupu více družstev mnohdy hrozí pád uvolněných kamenů. Na stav firnu a podmínek se lze zeptat chataře. Nicméně i za relativně příznivých podmínek zůstává sedlo Gemschlicke pořád těžší variantou než častěji chozený Rotloch.
Varianta b) přes Rotloch, 5:15 hod., 300 vm (hore), 510 vm (dole)
Rotloch – spoj ledovců pod skalní ostruhou v jižním výběžku Finsteraarhornu. Rozhodně bezpečnější varianta přestože musíme počítat s určitým kličkováním mezi velkými trhlinami. Od koty 2872 se držíme více na jih ke středu ledovce. Místy si hodně zajdeme kolem velkých trhlin až se posléze octneme jižně od skalní ostruhy Rotloch 2849 m. Tady je třeba najít mezi příčnými trhlinami vhodnou lávku která nám umožní přechod na střední morénu, za níž už leží ledovec Galmigletscher. Po něm stoupáme zprvu k východu posléze k severu- pokud možno co nejmírnějšími úseky – na ledovec Studergletscher, tady pak vpravo do sedla Oberaarjoch (3216 m) nad nímž stojí chata Oberaarjochhutte.
7. Den.
Oberaarjochhutte – Oberaarsee, 3:15 hod., 950 vm (hore), 50 vm (dole)
Od chaty Oberaarjochhutte nejprve za cca 15 min. Sestoupíme uměle zajištěnou stezkou do sedla Oberaarjoch, odkud se dáme vlevo a klesáme východním směrem zhruba ve středové ose ledovce Oberaargletscher. V horních pasážích obejdeme několik zón s trhlinami. Níž se už držíme spíš při levém okraji ledovce,posléze na jeho postranní moréně která nás dovede k přehradnímu jezeru Oberaarsee. Zde pokračujeme již pohodlnou turistickou stezkou podél sev. Břehu vodní plochy, a nakonec přes hráz k parkovišti u hotelu Berghaus Oberaar. Zde parádní výhled do hor, občerstvení ,pivko…doprava zpátky do Grindelwaldu je možná veřejným linkovým autobusem.
Jungfrau 4158 m, a Wacherhorn 3692 m.
1. Den.
Jungfraujoch – Monschjochhutte
cca 1 hod. 210 vm (hore)
Cesta autem do Grindelwaldu odsud zubačkou do sedla Jungfraujoch. Z nástupiště konečné stanice je třeba nejprve najít východ skalní štolou na ledovec. Vzhledem k tomu, že jsou tu mnohem lépe označeny komerční cíle pro výletníky v polobotkách, jde vlastně orientačně o nejnáročnější pasáž. Venku na ledovci pak už v podstatě stačí jen zamířit vyšlapanou stopou k východu do zdálky viditelného sedla Oberes Monschjoch a k chatě kousek nad ním.
2. Den
Walcherhorn 3692 m.( aklimatizák)
3:45 hod., 430 vm (hore|dole)
Toto by mohla být parádní hřebenovka. Ze sedla Oberes monschjoch nejdříve mírně klesáme severovýchodním směrem přes muldu ledovce Ewigschneefeld do protilehlého sedla Unteres Monschjoch. Odtud vpravo (východně) se nastupuje na vlastní severozápadní hřeben Walcherhornu. Pokud je ledovec v oblasti sedla příliž rozerván trhlinami, pokračujeme před nimi ještě kousek doprava, jižně pod hřebenovou linií, a nahoru ke hraně vstoupíme až o kus dál. První kulminační bod firnového hřebene představuje kota 3579 m. Za ní následuje krátký sestup, a poté opět výstup stále ve východním směru. Na hřebeni postupně přibývá skalnatých partií a lehkých až mírně obtížných výšvihů, vrchol Walcherhornu je označen malou kamenou mohylkou.
Sestup: Mírným jižním úbočím a táhlým zákrutem vpravo sejdeme bez jakýchkoliv technických obtíží na plochu ledovce Ewigschneefeld. Dáme se po něm vzhůru k severozápadu a brzy vystoupáme zpátky do sedla Oberes Monschjoch a K chatě.
3. den
Rest
4. den
Jungfrau. 4158 m
Taak a tady oříšek na závěr. Toto už jsem jen ofotil. Podle me je důležitý celý text. Člověk se jen nesmí hned zaleknout těch údajů. 55 st. má asi jen 15 m úsek (viz. Foto níž), a to lezení za III, resp. za II – III, je rovněž 15 m dlouhý žlábek v té ostruze. (ne těžší než cca 100m za II na cukru).
5. den
Sestup ze sedla Monschjoch do Grindelwaldu k autu.
Toto jsou tedy moje 4 návrhy na nastávající sezonu. Tak snad nám situace a okolnosti dovolí absolvovat alespoň jeden kopec z výše popsaných. Za mě ideál jet na prodloužený víkend na Weisskugel a na dovolenou na Finsteraarhorn a Panu nechat na přesrok. No necháme se překvapit. Se budu těšit.
Sepsal a zpracoval:
Panik Hutteman Patičkovič